Balada neveselá o tajemné jámě v lese a neblahém vplyvu úkazu onoho přírodního na nešťastného Karlíka-pubíka osud. Dle vyprávění chlupaté báby Čuchimuchy, zelinářky zázračné, napsáno a sestaveno.
Ospravedlňte, prosím, zníženú kvalitu českej gramatiky.
Karlík, adolescent jenž miloval svět
Kapitola 1
Malá vesnička Vejprdy se probouzí do krásného letního dne. Sluneční paprsky se plíží uličkama a hledaj' své voubohé oběte. To by tedy chtěli, paprsky prolhané, přerušiti spánek ranních spavců! Jenomže Karlík, zvaný divným, ze stezky pod lesem ví, jako oné paprsky obelstít. Ještě večer zatemnil své okno, neboť pitomé slunce nebo měsíc v úplňku ním osvětlený mohl by za úsvitu sprotrhat jeho pubertální sny. Jenomže osud mu stejně nedopřál téhle ranní radosti.
-
Karle, hochu pitomá, vstávej, je čas jít do osobitní školy, debile! Jenomže Karlík - kdepak! Z říše snů přinesla ho teprve pevná pěst do břicha vod táty Božetěcha.
-
Vstávej, pubíku, vytlačit pupíky a honem do školy! Karlík vstává. Pídí do koupelny, myje si oči, drtí prstama v noci vyzrálé zasmrádlé pupíky a zubním kartáčkem umně překrývá smrdutej dech své tlámě.
-
Vole, dneska je pátek a já bych měl jít do školy, volevole, tak to tedy né. Raději si udělám pausu, aby se neprotrhl. Karlík snídá. Pak bere školní tašku, zamává mámě a tátovi, zapaluje brko a míří si to do lesa. Konec první kapitoly.
EditKapitola 2
Lesní stezkou jede Karlík zvaný vadnej, alias divnej. "Hele - jááááma." Konec druhé kapitoly.
EditKapitola 3
Lesní stezkou jede třída žáků na procházce. Paní učitelka jako první spatří jámu. "Žáci, pozor, nepadněte. a hele - kostlivec!" Konec románu.
Doslov: Pozor na jámy v lese.
EditKritikův postoj k románu: Karlík jako oběť?
Jako lesního pracovníka mě román velice zaujal po stránce formální i obsahové. Karlík, jakožto představitel mladé generace se stává obětí své doby. Ano, obětí. Ta jáma, symbolizující pohlcení zlem společnosti je toho jasným důkazem. Tedy - Karlík jako hrdina, neboli Karlík jako oběť? Tahle otázka už léta trápí všechny kritiky. Protože tenhle výjimečný román nutí k zamyšlení. Kdo je pravým vinníkem? Otec, jenž svou tvrdou výchovou neblaze vplývá na sebevědomí mladého člověka, dohání ho přímo k upadnutí na šikmou plochu, nebo máma, která svým příliš měkkým přístupem udělala z Karlíka čuníka, nebo snad společnost, která neumožnila chudé vesnické familii zakoupit si budíka. Neboli lesní robotníci, zanechavší v lese jámu? Nebo samotná jáma? Osobně si myslím, že učitelka, jako představitelka školy měla jít na školní výlet dřív. Karlík moh ještě žít. Toť můj názor. Ano, školní systém zavinil smrt Karlíka. A dovolím si tvrdit, že je téměr jisté, že brigádníci v lese (ti, kteří vykopali jámu) byli placeni učitelkou anatomie, která, vidíc v Karlíkovi neschopného a nevzdělatelného žáka, přímo nastražila past, aby pak mohla presentovat skelet člověka na biologii. Intriky společnosti neznají hranic a autor odhalující nekalé praktiky školních pracovníků přímo buší na srdce čitatelů a nutí je k zamyšlení.
Napsáno roku páně 1996 jako parodie na oblíbené školní téma "čo autor myslel románom" a mírně upraveno v roce 2007.
(c) 1996 ProJee & Tibi